Koupil jsem novou záchodovou desku. Ta stará byla OK, jenom jak jsem vzadu za prdelí házel mezírkou špačka z cigarety do mísy, ten neplavec se v zoufalství chytil desky, poněkud uvízl a tak jsem ho přisedl. Kromě toho, že bych v tu ránu svěračem překousl i železnou tyč, tak deska na tom místě zhnědla. Kdyby zrůžověla nebo co, ale rovnou hnědá, to se v té lokalitě jen těžko vysvětluje. Prdel se mě už zahojila, ale z desky to nejde dolů, je to holt spálený. Mám záchodovou mísu starou přes 30 let. Bytelnou, masivní a nic se už na ni nedá koupit podobně jako na splachovač, vodovodní baterie nebo radiátory. A tak ani ta nová deska nepasuje. Padá sama od sebe a když si jeden sedne, tak ho ten velkej krycí dekl praští do zad. Napřed mě to potěšilo, protože jsem se lekl s přínosným dopadem na probíhající činnost, ale potom mě napadla možnost vzniku Pavlovova reflexu a že bych se bez herdy do zad ani nevy... A kdybych si vyrazil dech nebo mě zaskočilo jídlo a někdo by mě v restauraci záchranně bouchl do zad, že bych se reflexívně okamžitě posral. A to nemluvím o kolektivní veselosti po žoviálním přístupu brachiálního jedince a následcích jeho chlapského poplácání po zádech. A tak musím koupit celou mísu i s příslušným deklem, pochopitelně i novej splachovač a všechno to tam přebudovat. A to bude trvat. Do té doby nemůžu chodit do společnosti. Reflex už totiž vznikl. A až to tam přebuduju, čeká mě buď zácpa nebo psychiatr.